Růžena Svobodová, roz. Čápová (10.7.1868-1.1.1920)

Narodila se v Mikulovicích u Znojma, kde byl otec správcem klášterního panství. Brzy se rodina přestěhovala do Prahy a ona vyrůstala v premonstrátském klášteře na Strahově, kde otec získal velký služební byt. S matkou zde prožívala náboženské obřady, úctu k světcům a k svatým; otec v ní zase probouzel zájem o literaturu. Jeho předčasná smrt, když Růženě, nejstarší z jeho čtyř dětí, bylo teprve dvanáct, proměnila celou situaci rodiny. Doma zavládla autoritativní matka, byt byl z velké části pronajímán. Růžena vychodila Vyšší dívčí školu, navštěvovala na Smíchově klášterní penzionát Sacré Coeur, aby se zdokonalila ve francouzštině. Stala se domácí učitelkou.

V roce 1890 se provdala za básníka F. X. Svobodu v naději, že získá společenskou nezávislost. Měla svůj salon, který navštěvoval Antonín Sova, Vilém Mrštík, František Václav Krejčí, F. X. Šalda, herečka Hana Kvapilová, z literárně činných žen Božena Benešová a později i Marie Pujmanová. Sblížení se Šaldou se rokem 1893 proměnilo v milostný vztah. (Výbor z jejich korespondence spolu s J. Mourkovou pořídil J. Loužil a J. Wagner s názvem Tíživá samota, 1969.)

V průběhu první světové války působila v Českém srdci. Roku 1918 založila časopis Lípa, který sama redigovala. Pochována je na pražském Slavíně  na Vyšehradě.

Růžena Čápová a F. X. Svoboda před svatbou, léto 1890.

 

Její dílo je ovlivněno impresionismem. Hlavním hrdinou jejích knih bývá žena nebo dítě. Jednání žen se v jejích dílech stává prototypem životního postoje, u dětí sleduje jejich vývoj a pohled na svět.
Celou svou osobní a generační zkušeností byla Růžena Svobodová vybavena k tomu, aby nad pravdu „vnější“ stavěla „vnitřní“ pravdu duše, aby se účastnila protirealistického hnutí a s generací let devadesátých hledala novou slohovost. V povídkách a v románech o ženách stvořila osobitý typ subjektivizované a lyrizované prózy. Na rozdíl od mnoha „ženských“ spisovatelek mezi svými současnicemi, které o ženské emancipaci beletristicky referovaly (Božena Viková-Kunětická ad), Svobodová dala prahnoucí a mučící se duši moderní ženy slohový výraz.

  • Přetížený klas (1896) - raná povídka portrétující dívku, která o sobě prohlašuje, že je „nový zločin, na který ještě nenašli zákon“. Probuzený intelekt a duše totiž zbavily ženu pokory vůči muži. Olga odmítla všechny partie, který se jí nabízejí. Posléze vstoupí do kláštera a při ošetřování nakažlivě nemocných zemře. Vypravěčka v první osobě, s Olgou sympatizující, znala dívku jen z letmých setkání – tehdy naslouchala jejím monologům. A pak už jen z kusých informací jiných osob zjišťuje důsledky zlomeného vzdoru a zmařené pokory.
  • Milenky (1902)
  • Pěšinkami srdce (1902)
  • Černí myslivci (1908) - devět příběhů z beskydských lesích o vášni, která čarovnou mocí spoutává dívky s tajemným černým myslivcem. Vede je z domova na pokraj záhuby, avšak navzdory všemu jim dává prožít štěstí.
  • Barvy Jugoslavie : obrazy z cest 1911, Praha : Česká grafická unie, (1920), dostupné online
  • Posvátné jaro (1912)
  • Hrdinné a bezpomocné dětství (1920)
  • Ráj (1920)
  • Zahrada irémská - nedokončený román; princezna Isida se provdá za bohatého kupce s kořalkou, aby finančně zachránila svou rodinu. Jedinému synovi odmalička vštěpuje předsevzetí majetek dál nehromadit, ale rozumně rozdávat. Jako ovdovělá potká svou jedinou lásku z mládí; hodlají ustavit "nové město o tisíci zlatých sloupech, nového člověka vyzařujícího všechno světlo a všechnu sílu"

(zdroj Wikipedie)

František Václav Peřinka  (1878-1949)

 František Václav Peřinka

František Václav Peřinka

vlastivědný pracovník, historik, publicista


František Václav Peřinka pocházel z chudé rodiny hrnčíře, narodil se 26. února 1878 na samotě zvané Koráb ležící v Mikulovickém lese u okresní silnice vedoucí do sousedních Horních Dunajovic. V Mikulovicích chodil do obecné školy.

Protože jevil mimořádné nadání a matka si přála, aby se stal knězem, odešel na nižší gymnázium do Třebíče. Zde se setkal s vlastivědným pracovníkem profesorem Rypáčkem, který v něm probudil zájem o historii. V roce 1890 požádal o přijetí do učitelského ústavu v Kroměříži, ale pro špatný sluch nebyl přijat. Přesto v Kroměříži zůstává a dokončuje studia na vyšším gymnáziu. Stále více ho lákal kroměřížský zámecký archiv s bohatými historickými prameny. Již tehdy přemýšlel o vypracování historie jižní Moravy.

Zájem o minulost jej přivedla do Prahy na univerzitu, kde navštěvoval národopisné přednášky profesora Č. Zíbrta. Pro nedostatek peněz musel studia ukončit a vrátil se zpět do rodného kraje. Začal pracoval jako lékárenský učeň a později si našel místo na berním úřadě ve Znojmě. Ale o historii se zajímal dál. Přednášel v českých spolcích, psal do novin. Pro svůj národní postoj byl často přeřazován z místa na místo.

V r. 1899 odchází na berní úřad do Valašských Klobouk a později do dalších moravských měst. V r. 1906 se dostal do Kroměříže, kde působil osm let - do roku 1914.

První světovou válku prožil v Brně. Po jejím skončení odešel na Slovensko, kde strávil dvacet let (Ružomberk, Bratislava). Odtud musel, ale v r. 1939 odejít a usadil se natrvalo v Kroměříži. Zemřel 14. září 1949.

DÍLO:

Jeho rozsáhlá písemná pozůstalost je uložena v archivu v Kroměříži se sídlem v Holešově. Kam přišel, všude rozvíjel svůj historický zájem. Ve svých působištích vynikl Peřinka jako neúnavný badatel v oblasti historie, která jej zcela získala již od studentských let, kdy se především zajímal o církevní dějiny. První články publikoval v r. 1899, kdy mu bylo 21 let. Svůj historický zájem zaměřil do tří oblastí, kde pracoval jako berní úředník.

Valašské Klobouky - Okresní monografie valašsko-kloboucký okres. Práce má 278 stran a najdeme v ní mapu od J. Hladíka, dále cenný popis funkcí rychtářů, fojtů a reprodukce pečeti cechů.

Slovensko - Veselé putovanie po Slovensku (1934).

Kroměříž - Dějiny města Kroměříže. Práce čítá 4 112 stran a Peřinka popisuje dějiny města od počátků až po rok 1777.

Znojmo - Vlastivěda moravská, která má tři části - Jaroslavický okres (1905), Vranovský okres (1906), Znojemský okres (1924). Zachycuje v ní dějiny města Znojma a okolních obcí od prvopočátku do druhé poloviny 18. století.

Publikoval v časopisech a sbornících: Časopis muzea moravského, Sborník historického kroužku, Od Horácka k Podyjí (1924-1938), Selský archiv, Prúdy, Slovenský deník aj. .

(zdroj Knihovna Znojmo)


Kontakt

Martina Štěpničková


Půjčovní doba - středa 13.00 - 17.00 hod.
 
     O letních prázdninách 14.00 - 16.00  hodin.